Španělský ptáček a jiné české vychytávky

Číšník v madridské restauraci by se hodně zapotil, pokud byste se dožadovali španělského ptáčka. Bodejť by ne, tento název ve Španělsku nikdo nezná. „Řekni mi, Rudo, kde se v Čechách vzal?“

Za Rudolfa II. byla Praha centrem tehdejší kultury, vědy a umění. To ví každý školou povinný žák. Ale že tomuto panovníkovi vděčíme i za masový závitek s párkem, slaninou, vejcem a okurkou, to ví málokdo.

Spolu s Rudolfem do Prahy přicestovala i jeho matka, císařovna Marie. V jejím bohatém doprovodu nechyběli ani španělští kuchaři. Díky nim se tato lahůdka začala objevovat ve dvorním jídelníčku a stala se z ní legenda. Kromě národnosti kuchařů ale nemá se Španělskem nic společného. A pak že Rudolfa zajímala jen alchymie…

Pravý ptáček je z hovězího masa. Španělský ptáček v podobě, v jaké ho známe dnes pochází z 50. let minulého století. Název byl v nově vytvářených normách veřejného stravování použit právě pro hovězí závitek. Ale například Magdalena Dobromila Rettigová používala název španělské ptáčky pro závitek ze zeleného listu plněný vepřovou sekaninou.

Španělský ptáček má dnes ustálenou podobu: závitek z hovězího masa plněný kyselou okurkou, vařeným vejcem, měkkým salámem, případně slaninou a cibulkou. Také vám někdy španělský ptáček na talíři připomíná malého oškubaného okřídlence?

... A příště si posvítíme na francouzské brambory. Qui?