Adrian Dragonari: Tohle není seriozní cyklistika, ale desperátská jízda

Pro kolemjdoucí jsou kurýři z Ordru pořád tak trochu vesmír. I když jezdí podle pravidel, policie je po očku sleduje – jako by nevěděla, kam je zařadit. Každá minuta na cargo kole je jedním slovem dobrodružství. Vzrušující jízda a na konci odměna v podobě pochvaly od překvapeného zákazníka: to když mu dovezeme jídlo v čase do 10 minut. A s úsměvem na tváři. O přímé zážitky z rozvozu se s námi dnes podělí jeden z našich nejzkušenějších kurýrů, na kterého nedáme dopustit. Seznamte se s Adrianem.

Adriane, jak dlouho už pro Ordr jezdíš a co tě k němu přivedlo?

Protože jezdím u Messengeru, který je společníkem v tomto obzvláště vypečeném podniku, tak jsem byl jedním z těch, kdo za špatné pracovní výsledky “vyhráli konkurz”. Ne, když se objeví nějaká novinka, tak každý ví, že jsem manipulovatelný a přidám se. Extrémní zásilky se vozí v čase 30 minut a tady je limit maximálně polovina. To mi připadalo na začátku nemožné, tak jsem to musel vyzkoušet. A taky jsem si už dlouho chtěl vyzkoušet Bullita. Myslím, že jsem se připojil na úplném začátku po měsíci nebo tak nějak, jako číslo 4 po Márovi, Myšákovi a Karlovi.

Jak vypadá tvůj běžný den v Ordru?

Od rána jezdím v barvách Messengeru, pak v 11 přijde dramatický bod zlomu, kdy je potřeba zbavit se všech zásilek, dorazit na “základnu” a vyměnit horáka za cargobike, naložit potravu, nastavit aplikaci a vyrazit do ulic nakrmit hladový lid. To je často docela o nervy, ale zatím to pokaždé vyšlo. No a párkrát do týdne se to opakuje i po 17. hodině večer.

Mohl bys nám přiblížit princip rozvozu? Jak si s kurýry rozdělujete objednávky? Kolik objednávek dokážeš vyřídit během jedné směny?

Každý kurýr má své teritorium. Samozřejmě, že když začne nestíhat, dorazí výpomoc z té části kde je “klid”. Obstarat 6 objednávek na několika kilometrech v čase 15 minut většinou nejde. Když si zákazníci objednají, okamžitě se to objeví v mobilní aplikaci a tam si je začneme rozebírat. Někdy jsou klidnější dny a někdy se nezastavíme. Do jedné bedny carga se vejde asi 24 porcí, ale ty se často v průběhu dvouhodinového rozvozu doplňují. A když jídlo dojde, tak se různě obíráme mezi sebou.

Vzpomeneš si na svůj nejlepší, a naopak nejhorší zážitek během rozvozu?

Nejlepší? No tak samozřejmě mám možnost potkávat spoustu krásných a malebných žen. To je na té práci nejlepší. :-) Ale i jinak se dost zasmějeme. Někdy jsou to zážitky tak bizarní, že ještě večer před spaním přemýšlím, jestli jsem to opravdu zažil. A taky mě dost baví kolegové. Nejhorší? Třeba pro nás kurýry, zákazníci to tak asi nevnímají, jsou nejhorší chvíle, když se v některých firmách zaměstnanci baví tím, že objednávají jídlo v 5 minutových intervalech. Jeden si objedná ”Dá si někdo taky?” “Ne”. Pak přinese libě vonící pokrm do kanclu a kolegové ”Ty jo, to vypadá dobře! Tak já si objednám taky.” No a když si objedná pátý, je to v háji. A protože jezdím v centru Staré Prahy, tak si ještě navíc užiju i v turistických vlnách.

Co nehody? Potkala tě už nějaká? Přeci jen ta rychlost je vážně ostrá.

Ale jo. I když doma o tom už raději nevyprávím. S nehodama na normálním kole se to nedá srovnat. Cargobike je díky stavbě konstrukce mnohem bezpečnější. Dokonce ani utržené přední kolo mě neposlalo přes řídítka k zemi, ale prostě jsem jen pohodlně dosurfoval v sedle. Dobré je jen mít pojistku na škody, protože v centru Prahy jezdí obvykle vozy trochu vyšší kategorie a poškrábaný Bentley nebo Maserati asi něco stojí.

A policie? Ještě tě nezastavila za rychlost?

Tak samozřejmě, zkoušeli to, ale zákazník obvykle čekal a byl jistě hladový... :-) Jen mám dodnes špatné svědomí, že jsem jednou poslal kolegu do svého teritoria a neřekl mu, že v té jednosměrce, kterou projížděl pochopitelně obráceně, je přímo před adresou zákazníka úřadovna policie.

“Znalost Prahy a rychlé rozhodování. To je oč tu běží.” - říká Jan Svěrák ve filmu Vratné lahve. Má podle tebe pravdu? Co je nejdůležitější vlastnost, kterou by kurýr v Ordru měl mít?

Jezdit celý den na kole a znát Prahu se časem naučí každý, ale mít pevné nervy a udržet “vnitřní zvíře” na řetězu, to je základ.

Budeme se rozšiřovat do Brna a právě tam hledáme kurýry. Co bys jim jako zkušený jezdec vzkázal nebo poradil?

Nedejte se odradit. Tohle není seriozní cyklistika, ale desperátská jízda. A hlavně se nezapomeňte pojistit “na blbost”.